NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tuomas Saukkonen je bezesporu pracovitý a cílevědomý hudebník. Počet alb, na kterých se autorsky podílel, je úctyhodný. WOLFHEART založil v roce 2012, když se rozhodl, že všechny ostatní projekty pohřbí. Prvotinu „Winterborn“, na které nahrával i všechny nástroje, vydal o rok později. Leč spoluhráči pro turné mu chyběli, a tak se od roku 2014 projekt přehoupl v plnohodnotnou kapelu. Následovalo turné, další alba, a tak to šlo až do pandemie. Pokud by u jeho původního rozhodnutí zůstalo, vydávání nových alb co dva roky by nebylo nic mimořádného. Jenže u toho nezůstalo. V covidovém období došlo na reinkarnaci BEFORE THE DAWN i DAWN OF SOLACE.
Saukkonen je sice pracovitý, ale zároveň patří i ke (bohužel početné) skupině tvůrců, co nemají kritický nadhled na svoje dílo. Každý jeho nápad se musí realizovat, každá nota se musí ze zápisu dostat na nahrávku. Ač s WOLFHEART od roku 2020 vydává teprve třetí album, připočteme-li jeho další projekty, vidím to někde okolo osmi nahrávek (počítám-li EP). To se zákonitě musí někde projevit a projevuje se to stále stejně. Saukkonen má za potřebí neustále chrlit další a další materiál a ve výsledku je za ním velké množství, avšak s průměrnou kvalitou. Je tedy s podivem, že aktuální album je vlastně celkem dobré, dalo by se říct nad očekávání dobré.
Materiál od WOLFHEART měl vždy svou úroveň kvality, kterou si drželi, na druhou stranu ta základní úroveň nebyla kdoví jak vysoká. Mírně nadprůměrný severský metal. Někdy bylo lépe, někdy hůře. Asi nejpovedenější mi přijde „Constellation of the Black Light“. Některá alba tak jen příjemně prošuměla kolem, aniž by zanechala hmatatelnější stopu nebo nějaký zapamatovatelný moment. S „Draconian Darkness“ tento problém nemám. Hned první dvě skladby jsou tak říkajíc trefa do černého. „Singl „Evenfall“ se dokonce blýskne i chytlavým refrénem, což pro WOLFHEART nikdy nebyla doména.
Na několika posledních albech bylo citelné přibývání symfonických prvků. Ještě na zmíněném „Constellation of the Black Light“ jely klávesy tak říkajíc „po staru“. Počínaje „Wolves of Karelia“ se začínají objevovat výraznější studiové aranže a mnohdy se v refrénech blíží k symfo-blackovým spolkům a refrény jsou opřeny o slušnou elektronickou hradbu. Nabroušené kytary, sirové riffy a charakteristický Saukkonenův chraplák jsou stále hlavní devízou kapely. V tomto se nic nemění. Album nic nového ani překvapivého nepřináší, ale nemůže se mu odepřít, že se dobře poslouchá a nenudí.
Zajímavých momentů se dočkáme i v dalších položkách, při pochodu v rytmu hutných riffů na „Death Leads The Way“, v plamenných proměnách ve „Scion Of The Flame“, či okolo trůnu z kostí v „Throne Of Bones“. Částečné zklidnění a změny tempa v závěrečné „The Gale“ jsou důstojným zakončením. Diagnózy workoholika se Tuomas Saukkonen už asi nezbaví, stejně tak potřeby neustále chrlit další materiál. Tentokrát to ale dopadlo celkem dobře a „Draconian Darkness“ se může zařadit mezi nejlepší nahrávky kapely. To samo o sobě není zas tak velká pochvala, nepochybně však jde o dobré album.
WOLFHEART ve svém světlejším okamžiku. Materiál je to konzistentní a zábavný a „Draconian Darkness“ se může zařadit mezi nejlepší nahrávky kapely.
7 / 10
Tuomas Saukkonen
- kytara, zpěv
Vagelis Karzis
- kytara
Lauri Silvonen
- basa
Joonas Kauppinen
- bicí
1. Ancient Cold
[video]
2. Evenfall
[video]
3. Burning Sky
4. Death Leads The Way
5. Scion Of The Flame
6. Grave
[video]
7. Throne Of Bones
8. Trial By Fire
[video]
9. The Gale
Draconian Darkness (2024)
King of the North (2022)
Wolves of Karelia (2020)
Constellation of the Black Light (2018)
Tyhjyys (2017)
Shadow World (2015)
Winterborn (2013)
Datum vydání: Pátek, 6. září 2024
Vydavatel: Reigning Phoenix Music
Stopáž: 39:33
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.